ZVÍŘÁTKA

Původ: Poměrně mladé plemeno, ustáleno až na přelomu 19. a 20. století z německých selských psů nejednotného typu. V základních rysech se shoduje s ostatními evropskými ovčáky. Hlavní zásluhu na jeho vzniku má rytmistr Max von Stephanitz, kterému se za pomoci dalších chovatelů podařilo stvořit nejčastěji chované plemeno světa.

 

Německý ovčák

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Středně velký pes obdélníkového rámce, silný a dobře osvalený. Hlava suchá, velikostí úměrná k tělu, čenich silný, nosní hřbet rovný. Uši středně velké , vysoko nasazené, zašpičatělé, natočené dopředu. Oči středně velké, mandlového tvaru. Hřbet rovný, záď dlouhá, mírně spáditá. Hrudník ne příliš široký, břicho mírně vtažené. Ocas vysoko nasazený, bohatě osrstěný, dosahuje alespoň k hleznům. V klidu nesen v mírném oblouku zavěšený dolů, při vzrušení se zvedá. Srst krátká, tvrdá a hustá, na uších a na hlavě kratší. Delší srst nežádoucí. Zbarvení: Černé s pálením, vlkošedé, celočerné

Charakteristika: Temperamentní, přitom snadno ovladatelný pes, vyrovnaný a odvážný. Nenáročný a přizpůsobivý. Velmi oddaný pánovi i jeho rodině, snášenlivý k dětem i k domácím zvířatům.

Užití: Univerzální pracovní pes, používaný na celém světě u policie, armády a dalších ozbrojených složek i ve sportovní kynologii.

Zvláštní nároky: Bezpodmínečně vyžaduje výcvik. I když je dobrým společníkem, měl by mít i odpovídající zaměstnání. Bohužel vzhledem k početnosti německých ovčáků, ne vždy uvážlivému chovu a také nevhodné výchově se mezi nimi občas vyskytnou problémoví jedinci (bázliví, agresivní apod.)

Výskyt: Nejrozšířenější plemeno ve světě i u nás.

Možná záměna: S dalšími evropskými ovčáky (např. belgickými, holandskými), od nichž se liší mohutnější celkovou stavbou a typickým zbarvením. S československým vlčákem, který však má výrazné vlčí rysy.